Většina příslušníků generací, které žily či dospívaly v době čtyřicet let trvajícího socialismu, jistě s troškou nostalgie vzpomíná na každoroční dovolenou v bratrském Bulharsku. Synonymem této země se tak pro ně mohou stát stovky slunečníků na přecpaných plážích, špinavé okolí turisticky zdecimovaných měst, nedostatečné služby, cesta zasmrádlými autobusy s vůní vepřových řízků a potu podpořená kilometrovými kolonami na hraničních přechodech nebo šílený kurz bulharského leva vůči československé koruně. Tyto doby jsou již dávno pryč, přesto se Bulharsko víc a víc těší obrovské přízni turistů ze zemí východní, střední a v mnoha případech i západní Evropy.
Dovolená v Bulharsku jednadvacátého století totiž může plně uspokojit požadavky i těch nejnáročnějších z nás, kteří jinak volí atraktivnější destinace, jako jsou Kanárské ostrovy nebo místa v Řecku, Turecku či Egyptě. Socialistický duch vyprchal a infrastruktura cestovního ruchu dosáhla maximální péče ze strany bulharských politických elit, které si plně uvědomují, jak vhodné je pro tuto zemi navázat na své někdejší renomé v tom pozitivním slova smyslu a dělají vše pro to, aby se Bulharsko stalo opět rájem letních dovolených. Cesta do Bulharska vede po příjemných silnicích i dálnicích, pláže jsou prostorné, čisté a profesionálně vybavené, na pobřeží přímořských bulharských měst vznikají špičkové hotely nejvyšší úrovně a mentalita Bulharů doznala pozitivní změny od šmelinářského zlodějského postoje směrem k vytříbeným službám vysoké niveau. Přímořská letoviska, jako je Sozopol, Nesebar, Varna nebo Burgas, se mohou bez větších problémů srovnávat se západními letními turistickými cíly, populární lyžařská střediska Bansko, Pamporovo či Borovec pak dokladují připravenost Bulharska nabídnout relaxační možnosti také v zimním období. Ceny v Bulharsku jsou přiměřené a někdejší chuť východních soudruhů okrádat každého, kdo si jejich zemi troufne turisticky vykořisťovat, je rovněž tatam.
‘Pro české turisty má dovolená v současném Bulharsku mnoho pozitiv, přičemž tím nejvýraznějším je zřejmě cena. Pobyt v některém z bulharských letovisek si může dovolit prakticky každá česká rodina dosahující alespoň průměrného výdělku, jednou za pár let pak také rodina, jejíž příjem je lehce podprůměrný. Všudypřítomné last minute zájezdy pak mohou ekonomickou rozvahu letní či zimní dovolené ještě vylepšit. Není tedy důvod pohlížet na dovolenou strávenou na Balkánském poloostrově přes prsty, v domnění, že jde o zprofanovanou a ostudnou lokalitu provoněnou duchem minulých čtyřiceti let. Cesta do Bulharska se naopak stane sympatickou vzpomínkou a důvodem k přehodnocení vnitřních vztahů vůči zemím, kterými jsme kdysi tak pohrdali.