V západním světě je již řadu let naprosto běžné, že lidé dojíždějí za prací každodenně několik desítek i stovek kilometrů. Zpravidla volí vždy stejnou trasu, neboť je k tomu vedou racionální důvody, jako je úspora času nebo pohonných hmot, menší provoz, atraktivní prostředí a podobně. Obdobnou situaci, i když v našich podmínkách ještě ne tak masivně rozšířenou, zažíváme taky v prostředí České republiky. Zejména lidé žijící v městech či krajích s vysokým procentem nezaměstnanosti jsou mnohdy nuceni akceptovat pracovní místa daleko od svého bydliště. Ať už je forma dopravy jakákoli. Největším rizikem je však cestovní stereotyp v osobním automobilu, neboť hrozba snížené pozornosti způsobená pravidelnou jízdou po notoricky známé trase je extrémní. Trošku paradoxně je třeba poznamenat, že délka trasy na míru rizika moc vliv nemá.
Posloužíme si modelovým příkladem. Obyvatel Karviné je nucen dojíždět do zaměstnání každý den autem až do Opavy. Vždy v sedm hodin ráno nasedá do svého vozu a vyjíždí na cestu dlouhou šestačtyřicet kilometrů. Vybírá stále stejné zatáčky, zkušeně se vyhýbá výmolům a nerovnostem na silnici a bez větší pozornosti přemýšlí nad pracovními povinnostmi které ho čekají. Pět let, den co den, projíždí svou trasu, na níž zná každý metr jako své boty. Jednoho dne však jeho cesta končí smrtí u jedné křižovatky, kde došlo ke změně dopravního značení. Výsledky nepozornosti za volantem z důvodu domnělé absolutní znalosti trasy nemusí být vždy takto tragické, ale procento rizika je jednoznačně vyšší než při cestování méně známými lokalitami. Stereotypní cestovnání navíc způsobuje nudu, která je předstupněm únavy a v kritických případech i mikrospánku. Nad tím, jak čelit únavě, řidič mnohdy nepřemýšlí, protože si žádnou únavu nepřipouští. Je totiž zvyklý.
Jaké jsou tedy možnosti snížení rizika z pravidelného cestování po dobře známých trasách? Doporučení v tom smyslu, že by měl řidič jezdit tak, jako by onu cestu neznal, je prakticky zbytečné, protože se špatně aplikuje do praxe. Nezbývá tedy než jen stále dokola upozorňovat na rizika spojená s příliš suverénní jízdou, a nechat na míře přemýšlivosti každého ridiče, jak si s tím poradí.