Již zhruba dva roky uplynuly od souboje o křeslo prezidenta republiky, v němž zazářil jako nový kandidát profesor ekonomie Jan Švejnar. Tehdy se snažil přesvědčit kdekoho, že je lepší alternativou pro tuto zemi než Václav Klaus. Je to však pravda?
Švejnar je bezesporu vysoce erudovaným ekonomem s odborným renomé na mezinárodním poli, nedá se mu upřít ani vstřícné, slušné a přátelské chování. Pro řadu lidí také symbolizoval neokoukanou a sympatickou tvář, která nebyla spojena s kontroverzními výroky nebo prezentací jasně vyhraněných a mnohdy nepopulárních názorů. Ukazuje se, že to lidem nestačí.
Jan Švejnar určitě není špatný člověk a není třeba ho nikterak odsuzovat. Dva roky poté si můžeme znovu položit otázku: je profesor Švejnar skutečnou osobností? Řada lidí současného prezidenta kritizuje pro jeho kontroverzní chování. Miloš Zeman, a nejen on, svého času říkal, že skutečná osobnost je vždycky kontroverzní, neboť v opačném případě jde pouze o maskota. A maskot přece nemůže vést žádnou zemi. Stejně tak lze připomenout jedno francouzské přísloví, které říká, že přítel všech je zároveň přítelem nikoho. A Jan Švejnar jako přítel všech, který si to u nikoho nechce rozházet a s každým chce být zadobře, skutečně působil a ve svých nominačních projevech a souvisejících aktivitách se tak i choval. Někdo by možná řekl, že přizpůsobovat se okolnostem a být s každým kamarád je známkou oportunismu. Takového prezidenta by národ asi nechtěl.
Václav Klaus stál u zrodu demokratické Československé a pak i České republiky. Pomalu se propracovával náročnou cestou poslance, ministra, předsedy sněmovny i premiéra a pro svou zemi bezesporu odpracoval velmi mnoho a každý soudný člověk, ať už je jeho příznivcem či odpůrcem, musí říct, že pro tuto zemi skutečně něco udělal. Všichni lidé vědí, co si o čem Klaus myslí, každý má alespoň letmé ponětí o tom, co by na to či ono řekl prezident. Řada jeho výroků zlidověla, Václav Klaus se stal skutečným fenoménem. Je takovým společenským pojmem také Jan Švejnar? Před dvěma lety nebyl. Jednoznačně se ukázalo, že v případě Jana Švejnara nešlo o osobnost takového společenského významu a uznání, aby mohl zaujmout nejvyšší ústavní funkci.
Řada komentátorů neustále opakuje jednoduchý názor: ať profesor Švejnar, chce-li skutečně přispět k dalšímu rozvoji České republiky z nejvyšších míst, nejprve ukáže, jak je pro nás připraven pracovat, ke které straně politického spektra se přikloní, s jakými novými myšlenkami přijde, co přesně pro Českou republiku udělá a tak dále. Ale konkrétně, nikoli v rámci líbivých prohlášení nebo mítinků. Zatím je totiž jasné, že kromě Švejnarových slibů nemáme s tímto, jinak jistě schopným a slušným člověkem, žádnou konkrétní zkušenost! A prezidentské volby budou již za tři roky. Bude Jan Švejnar znovu kandidovat?


