Znalost mateřského jazyka českého není u dnešní populace nijak vynikající. Přesvědčujeme se o tom každý den při vzájemné emailové komunikaci, při psaní objednávek nebo přímo v rámci konkrétních rozhovorů s nejrůznějšími lidmi. Některé chyby jsou způsobeny neznalostí, jiné spíše nepozorností. V obou případech však jde o nevhodný projev individuální péče o jazyk našich otců.
Pojďme se společně podívat na několik příkladů nejčastějších gramatických chyb. Skutečností zůstává, že větší problémy působí současným mluvčím především slova cizího původu. Někdy se nabízí více variant, přičemž je možné, že některá z nich neexistuje vůbec, a existuje-li, pak v jiném významu, než jaký jsme zamýšleli. Zkusme to tedy konkrétně. „Bizarní“ nebo „bizardní“? Ve významu neobvyklý, výstřední či podivný existuje pouze první varianta, slovo s přidaným písmenem „d“ v naší slovní zásobě vůbec nefiguruje. Záměna je však velmi častá a je způsobena zdánlivou příbuzností slova s tvary jako „rekordní nebo bastardní“. Komplikovanějším slovem je také internacionalismus „environmentální“, kdy řada českých mluvčích vypouští písmeno „n“ uprostřed slova a naše ústa produkují hybridní tvar „enviromentální“. Zajímavým příkladem je také slovní spojení „kdo s koho“, v němž správnou variantou je skutečně předložka „s“. Většina mluvčích však chybně považuje spojení za vazbu druhého pádu a implantuje zdánlivě korektní předložku „z“. V důsledku však nejde o pád druhý, ale o archaický tvar zachovávající někdejší pád čtvrtý. Problémy může působit i pravidelný rozlučkový pozdrav „na shledanou“. Mnoho z nás by hlásku „h“ jistě zaměnilo za „ch“, které se však vyskytuje pouze v mluvené podobě a je důsledkem asimilace, tedy připodobňování sousedních hlásek. Často také můžeme narazit na spojení „shlédl výstavu“. I zde patří v korektní rovině hláska „z“, tedy „zhlédnout výstavu“, protože původně zamýšlené „s“ je charakteristickým začátkem slov značících pohled shora dolů, tedy spojení typu „shlédnout z věže“ apod. A dál už se zkuste zamyslet sami: „Standard nebo standart“? „Výjimka nebo vyjímka“?
Pro běžného uživatele jazyka bez detailnějšího filologického vzdělání může být někdy odlišení drobných nuancí značnou komplikací. Schopnost adekvátního užívání cizích slov v jejich správné a korektní podobě by však měla být důležitou výbavou každého člověka, který chce svůj projev obohacovat o jiná slova než česká. V mnoha případech může jako vhodná referenční příručka posloužit slovník cizích slov. Tak do toho. Nebo dotoho?