S uvolněním poměrů po sametové revoluci v roce 1989 se začaly objevovat liberalizační tendence v nejrůznějších oblastech. Výjimkou nebyla ani struktura vysokého školství, které zejména od druhé poloviny 90. let minulého věku začalo inspirovat také privátní sektor. Rozvoj soukromých vysokých škol, nabízejících placené studium v různých odvětvích, byl jedním z výrazných svědků divokého období  konce minulého století, a svůj rozkvět zažívá i dnes. Postupem času se na českém vysokoškolském trhu objevily desítky soukromých vysokoškolských pracovišť, poskytujících zejména bakalářské vzdělání formou denního i dálkového studia. Ministerstvo školství k dnešnímu dni eviduje šestačtyřicet privátních vysokých škol. Přestože bylo úřední dělení republiky na okresy již před několika lety zrušeno, při přepočtu soukromých vysokých škol na okresy by to při lehkém přivření očí vycházelo 1:1.
Otázku počtu soukromých vysokých škol bychom měli vyřešenu, a tak se nyní pojďme zamyslet nad jejich kvalitou. Systém soukromého vysokého školství je v západní Evropě nebo Americe synonymem nejprestižnějšího elitního vzdělání. Podmínky postsocialistické střední Evropy a mentality jejích obyvatel jsou však jiné. Mnoho takových zařízení u nás bylo zakládáno s vidinou laciného, rychlého a vysokého výdělku, tedy především jako podnikatelský záměr. Nebyl a dosud mnohdy není kladen větší důraz na úroveň pedagogického sboru, na didaktické metody ani na úroveň přednášených témat. Zpravidla tak dochází k tomu, že za větší či menší finanční obnos může student soukromé vysoké školy bez problémů a bez větší práce proplout zasmrádlými vodami placeného dálkového studia nic neříkajících oborů na soukromých vysokých školách pofidérních názvů, a po třech či pěti letech si odnést vysněný akademický titul, o jehož akademičnosti však lze s úspěchem pochybovat. Na mnoho soukromých vysokých škol se lze dostat bez přijímacích zkoušek, a tak je přirozené, že mnoho pracujících, ale i mladých lidí řešících otázku, kam po maturitě, se rozhodne pro cestu nejmenšího odporu. Takováto zařízení pak produkují stovky nových bakalářů, jejichž kvalita je zpravidla dost tragická. Vlastní vědecká činnost takových zařízení není většinou žádná nebo je ostudná, úroveň mizivá, získané kompetence velmi relativní. I v této oblasti samozřejmě existují výjimky, které tak dávají alespoň maličkou naději na příjemnou změnu poměrů v rámci českého soukromého vysokého školství.
Při volbě soukromé vysoké školy nebo veřejné vysoké školy by tak potenciální uchazeči měli velmi dobře zvažovat, zda si vybírají důstojné akademické pracoviště s určitou vědeckou a vzdělávací tradicí, které disponuje renomovaným pedagogickým sborem a pozitivním renomé ve srovnání s jinými školami, a nebo zda dávají přednost snazší cestě tříletého nicnedělání, které z nich v následném pracovním procesu učiní spíše než respektovanou vysokoškolsky vzdělanou osobnost terč všeobecného posměchu.